Historie

Tanzanie patří k nejdéle osídleným zemím světa. Nachází se zde proslulé paleoantropologické a archeologické lokality, vydávající pozůstatky prvních lidí (Homo habilis) i jejich předchůdců z rodu Australopithecus (A. afarensis, A. aeethiopicus). V Laetoli byly navíc zachyceny otisky stop dvojnohých homininů, zatímco nedaleká Olduvajská rokle se proslavila nálezy nejstarších kamenných nástrojů.

Ve 3. století bylo vnitrozemí Tanzanie osídleno kmeny Sanů, které postupně začaly vytlačovat bantuské kmeny. Pobřeží a okolní ostrovy obsazovali od 9. století arabští a perští obchodníci. Ve 12. století se v pobřežní oblasti začala rozvíjet islámská a arabsky orientovaná kultura Svahilců. V roce 1503 byl osídlen ostrov Zanzibar Portugalci. V roce 1698 byl Zanzibar dobyt maskatským sultánem z Ománu. V polovině 19. století pobřeží ovládal zanzibarský sultán. Během této doby se Zanzibar stal centrem obchodu s otroky pro celé východoafrické pobřeží a přes ostrov prošlo ročně až 50 000 otroků.

Britové se se zanzibarským sultánem snažili uzavírat dohody, ale v 80. letech 19. století o oblast projevili zájem Němci. V roce 1885 se pobřežní oblast stala protektorátem německé říše, tzv. Německá východní Afrika. Britové získali Zanzibar v roce 1891 výměnou za jiné území. Během 1. světové války došlo z obou stran k k odlivu surovin včetně lidských zdrojů do válčící Evropy. Po válce připadlo území Německé východní Afriky pod názvem Tanganika Velké Británii. Po druhé světové válce náleželo území OSN, správu vykonávala Velká Británie. V roce 1954 vznikl Tanganický africký národní svaz (TANU). 3. prosince 1961 byla vyhlášena nezávislost Tanganiky. V roce 1964 došlo ke spojení Tanganiky a Zanzibarské lidové republiky a vznikla Tanzanie. Zanzibarský sultán byl svržen a při revoluci byly povražděny tisíce Indů a Arabů.